Evropská komise v říjnu vybrala 77 projektů, které získají podporu z Inovačního fondu EU v celkové výši 3,4 miliardy eur. Šestnáct z nich se týká průmyslového nakládání s uhlíkem. Přinášíme přehled osmi projektů zachytávání, přepravy a ukládání CO₂, od italského úložného hubu až po zachytávání CO₂ přímo ze vzduchu v Norsku.

Evropská komise 19. října 2026 vybrala rakouský projekt KI-ZERO cementárny Kirchdorfer Zementwerk Hofmann mezi 77 projektů, které podpoří Inovační fond EU. Projekt má v Kirchdorfu an der Krems ověřit celý řetězec zachytávání a ukládání CO₂ (CCS) na pevnině: ročně zachytit přes 9 100 tun CO₂ z výroby slínku a uložit je do vytěženého ložiska zemního plynu v okolí závodu.

Evropa vstupuje do rozhodující fáze rozvoje technologií zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS). To, co bylo ještě donedávna především předmětem strategií a politických dokumentů, se nyní začíná proměňovat v konkrétní projekty, investice a infrastrukturní rozhodnutí. Tento posun je však doprovázen přirozeným napětím mezi ambicí regulace a reálnými možnostmi trhu.  

Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR) ve spolupráci s Univerzitou ve Stuttgartu vyvíjí pilotní zařízení pro termochemické skladování energie na bázi páleného vápna. Cílem je ověřit možnosti klimaticky neutrálního vytápění budov a sezónní akumulace tepla. 

Projekt Stratos DAC od společnosti Occidental Petroleum představuje milník v oblasti technologií pro negativní emise. Využívá pokročilou technologii přímého záchytu CO₂ ze vzduchu (Direct Air Capture), vyvinutou firmou Carbon Engineering, která staví na chemické reakci hydroxidu draselného (KOH) s atmosférickým CO₂.

Během přípravy německé normy DVGW (DVGW C 260 – Properties of Carbon Dioxide and Carbon Dioxide Streams) a následné evropské normy CEN (CEN/TC 474 – EN 00474002 – Properties of CO₂ Streams) se ukázalo, že problematika tvorby kyselin a následné koroze v CO₂ směsích pocházejících z průmyslových spalin není dosud dostatečně popsána.